ROBERT KŘESŤAN VYDAL ALBUM SE SVOJÍ PRVNÍ KAPELOU TRAPEŘI

Legendární brněnská bluegrassová a country skupina Trapeři vznikla v roce 1972 a pro frontmana Druhé trávy Roberta Křesťana to byla první kapela, se kterou vystupoval. Po přestávce se na scéně objevila znovu v roce 2008. Před časem oslavila 50. let od svého vzniku a k této příležitosti se muzikanti rozhodli natočit CD jak starých, tak i úplně nových písní s názvem Když se stmívá. Nahrávka je věnovaná i Petrovi Surému, který s kapelou hrál už v letech 1975-77 a pak i po obnovení až do své smrti v roce 2022.



„Když jsme v roce 2008 začali znovu pod jménem Trapeři hrát staré fláky v sestavě, která sice nikdy dřív neexistovala, ale zato nám přinášela potěšení a uspokojení, nedeklarovali jsme žádné ambice. Všichni jsme měli své práce a projektů dost. Až začala Petra tlačit nemoc a možná pocit konečnosti a začal se tu a tam zmiňovat o natočení regulérní desky z nových písniček,“ popisuje Robert Křesťan.

Přestože hudebníci nějaké písničky tehdy přinesli, album začalo vznikat až po Petrově smrti. „Začal jsem se probírat starými traperskými zdroji Johnnym Cashem, Krisem Kristoffersonem, Bobem Dylanem a Flattem a Scruggsem, povolal jsem na pomoc i hippies a psychedeliky a začal jsem skládat texty, které sice nebudou vyjadřovat nezralost a naivitu šestnáctiletého kluka, ale na druhou stranu nepůjdou proti jeho duchu a romantice,“ říká Křesťan.

Ve studiu se pak obklopil aktuální sestavou, ve které kromě Křesťana hrají i mandolinista Pavel Petržela, bendžista Luboš Malina, kontrabasistka Svaťka Štěpánková a Tomáš Buzek, který ovládá foukací harmonika, dobro i zpěv. Společně nahráli jedenáct skladeb, ke kterým přidali dva bonusy. Součástí nového alba je i disk s předchozí nahrávkou Královna cest, která nikdy oficiálně nevyšla.

„Jsme už všichni, samozřejmě s výjimkou Svaťky ve věku, v němž se různé životní nejistoty slévají v jednu jedinou, snad ještě vzdálenou, ale stále bližší a bližší jistotu. Proto jsem rád, že jsme tuhle desku nakonec nenatočili ze smutku nad smrtí kamaráda, ale z radosti nad tím, že si spolu zase jednou můžeme zahrát muziku, kterou společně milujeme,“ uzavírá Křesťan.